Rajský (k)uličky.

Tak.

Pořád ještě žiju! Tím bych asi dneska začala.

Poslední týden byl náročnej. Hodně. Po 3 týdnech plných zážitků, výletů, srandiček a dalších kulišáren najednou vstoupily do mýho života takový divný pocity a divný dny. Začala totiž škola! Hahaha, žejo. No, takže prosimvás.

Mají tady úplně jiný školní systém. Každý student má celkem 8 předmětů a každý den má na rozvrhu předměty 4. Jsou tady dny 1 a dny 2. V dni 1 máte první 4 předměty a v dni 2 máte ty zbylý 4 předměty. No a tyhle dny se nám krásně střídaj. Škola začala minulé úterý a učit jsme se začali ve středu, to znamená, že středa byl den 1, čtvrtek den 2, pátek zase den 1, no a v pondělí den 2. Tak, takhle se to střídá a pokračuje celý rok.

Na střední je tady 5 ročníků a v každém ročníku je přibližně 250 lidí. Jo, moje škola má lidí 1300. Ten ročník není rozdělenej na třídy, tak jako u nás v ČR, je to prostě jeden velkej ročník. Takže se na hodině prostě potkáte s dalšíma asi 30 lidma ze svýho ročníku. A další hodinu zase s jinýma lidma ze svýho ročníku. Prostě každou hodinu vidíte jiný lidi.

Hodina tady má 70 minut, přestávky trvají 6 minut a velká přestávka na oběd je 40 minut. Škola začíná v půl 9, každou středu potom v půl 10. Každý den končíme v 14:50.

Tak, to bysme měli teorii za sebou. A teď praxi, jo!

Člověk si tady přijde sám. Jak každou hodinu vidíte jiný lidi, tak většinou nejste se svýma kamarádama přes den skoro vůbec (haha, ne že bych teda nějaký kamarády měla, haha). Potkáte se na 20 minut přes oběd a jinak se vidíte až po škole. Takže nezbejvá, než si najít kámoše v každý tý hodině. Nojo, já vim. Dá to práci teda! To vám povim! Já jsem ještě nezačla.

Učitelům vklídku rozumim, takže to je ok. Hodiny jsou mnohdy nuda a nic moc se tam nedělá, ale to nevadí, žejo. I tak se tady dobře bavim. S panem Chanem jsme dobrých 20 minut meditovali. Prej budem dělat v hodině smoothie. Učitelka na španělštinu na nás mluví jenom španělsky, pouští španělský songy (ano, včetně Despacita 🙂 ) a na tapetě svýho notebooku má nachos. S učitelem práva jsme si povídali o vraždách a měli jsme napsat esej na téma kanadský právo. Haha, no!

Za ten poslední a dost zabijáckej týden jsem si vzpomněla na Česko a uvědomila si, jak mi ta celá česká srandička chybí. Krásný starý budovy, historický památky, ponožky v sandálech, pivko, rohlík, mamky řízek, dědy bramborovej salát, babičky kachna se zelím, rajská a svíčková, bramborová polívka, věneček. Chybí mi Morava, víno, buřty, víno, Praha a milion turistů, víno. Kamarádi a jejich schopnost udělat mi ten život někdy hezčí, někdy o moc horší <3. Chybí mi ségra, co mi krade oblečení, brácha, co se mnou kouká na Tondu Blaníka <3. Pes, co je tak trochu debil, ale stejně úplně nejvíc ňuňu stvoření na planetě. Rodina čítající minimálně 30 členů. Chybí mi rodiče. Táta. Máma.

A chybí mi další trilion věcí, který v Česku mám a který na Česku miluju. Ale co jako! Jednou jsem tady, tak tady budu, žejo. A ikdyž je to moc těžký a moc těžký to ještě nějakou dobu bude. Ikdyž jsem si už párkrát přála bejt doma. Ikdyž mi při psaní týhle srandy začínaj téct slzy, protože jsem asi prostě psychicky nestabilní holka se zmatkem v hlavě. Chci tady bejt a moc moc moc si to užít, ikdyž se tyhle věci prostě dějou. Těšim se na akce s ostatníma výměnnýma studentama. Těšim se na Vánoce. Těšim se na dnešní večer, protože si s hostmamkou půjdem pustit další díl Bachelor In Paradise! Pořád se na něco těšim a na konci všeho tohohle těšení jsem já, co se těší domů. Ale mezitím tady mám pár věcí na práci.

Už jsem přišla na pár tríčků, co mi to tady ulehčí. Třeba je dobrý mít někdy všechno vítekde. To je teda můj celoživotní tríček. Nebo taky pomáhá jít se najíst, to má člověk najednou takovou nekonečnou radost a novou energii do boje nazvanýho *život*. To je ale taky trik na celej život. Včera jsem si do seznamu ulehčováků přidala další položku. A to teda velkej dík spolucestovateli, kterej teď mrzne u klokanů a sní o surfařskym prkně. Český hity! Písničky, co mají takovej vibe, že to neni snad ani možný. To si pak jdu po Vancouveru a přijdu si jak v Česku, když mi Helenka Vondráčků zpívá o rajskejch uličkách! Hele, a v hlavě se mi přehrává Albert v zástěře a Dášenka, co si zapomněla bačkůrky!!!

eevelka

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s