Třeba je dneska fakt uvidim.

Paprsky slunce pomalu vstupují do mého pokoje a začínají mě šimrat na tváři. Opouštím svět snů a unaveně zvedám svá víčka. Nový den! Nová radost! Další příběhy do velkého balíčku nazvaného Můj život. Pomalu odhrnuji sněhově bílou,těžkou a voňavou peřinu a zvedám se z teplé postele. Protahuji se a ctítím se prostě skvělě. Z kuchyně se line neodolatelná vůně kávy a právě upečeného koláče. Na tváři se mi objevuje letmý úsměv a srdce mi poskočí radostí. Jsem boski a studí mě nohy. Okna do zahrady byla celou noc otevřená, a tak odhrnuji těžké závěsy a mé ospalé oči spatří ráj. Ráj plný slunce, obrovských květů, posekané trávy. Krásno. Čas na snídani. Přicházím do kuchyně, mamá a papá čtou noviny a s úsměvem na rtech mě vítají do nového dne. Nalévám si onu vonící kávu a ukrajuji kousek ještě teplého koláče. Přichází má milovaná sestra a všichni čtyři si sedáme na naší pestře zbarvenou zahradu. Společně snídáme a náš smích zdobí to krásné ráno. Den pak trávím plaváním ve velikém bazénu, čtením skvělé knížky a pitím domácích limonád, které mě tak dobře osvěžují v onech horkých dnech. Závěrem dne pak jdeme všichni společně na delikátní večeři, díváme se na zbrusu nový film a když se venku ochladí, uvaříme si v pískací konvici vodu na čaj, který pak pomalu usrkáváme v našich pohodlných ušácích. Potom už jen teplá vana s bublinkami, zabalení se do huňatého županu a uložení se do ustlané postele. Zklidnění mysli, vděčnost za onen radostný den a pomalý odchod do říše sladkých snů. Dobrou noc, světe..

Tak! Žádná klapka! Jednoduše skutečnost. Takhle si tady žiju. Krása, krása, krása.

Po 10 dnech jsem spatřila modré nebe a slunce bez filtru. Kouř z těch 600 požárů, které tady teď máme, mi to dřív neumožnil. Vypadal jako mlha, neviděli jsme někdy i na 100 metrů. Až dneska! Modrá! Takže ten úvodní odstavec, co vypadá jako pohádka, je pravda. Až na to slunce, většinou. To kvůli kouři nevidíme. Až dneska! Je to krásný den. Vážím si ho. Je jedním z těch, které se vám zapíšou do paměti a v temných časech vám budou připomínat vaše štěstí. A to já mám! Mým štěstím je momentálně tolik věcí. Květiny, voda, slunce, nebe, zvířata. Ranní káva. Ustlaná postel. Úsměvy ostatních. Odkrytý bazén. Vysoké stromy. Plná lednice. To je teda permanentní štěstí..no. To znáte. Nebo třeba čaj! To je taky štěstí, když není ani moc silný, ani moc..vodový? Nevim. Prostě tak nějak. Tolik radostí a štěstí, co si člověk může najít, že? Krása rozmanitosti.

Potkala jsem další Rotary holky a kluky. To bylo moc fajn! Jsou skvělý a pořád se jenom něčemu smějou. Hrála jsem golf! No..to bylo taky fajn. V životě jsem to nehrála a hned jsem tam zazářila. To si teda já myslim. Chodili jsme s rodinkou na procházky podél pobřeží. Koupila jsem si svou první limonádu na ulici, od chlapečka, co měl úplně nejlepší nápis na světě! Fakt! A limča byla taky supr. Šli jsme do kina na Crazy Rich Asians a smáli jsme se, pořád a pořád. Doporučuju! 10/10! Popcorn jsme snědli ještě než to začalo. Klasika, žejo. Slavili jsme ségry 20 a měli jsme indický jídlo. TAK MOC DOBRÝ. S host taťkou jsme diskutovali, jaký maso je nejlepší a řekl mi, že je šťastnej, že miluju maso stejně moc jako on. S host mamkou jsme se už třikrát dívaly na Bachelor in Paradise. Ostatní se dívat odmítli. Se nedivim. Bohajeho, nikdy bych nevěřila, že takovou krávovinku budu sledovat. Mazlila jsem se s kanadským psem, čímž jsem si spokojeně odškrtla jednu položku z Bucket listu. A žila jsem a žiju a žít tady i budu!

39984899_1923459334621607_5235694708692353024_n

Právě piju moc dobrej černej čaj a píšu tyhle řádky. Sedim na slunci na zahradě a užívám si to. Vybírám si knížky a za malou chvíli půjdu do knihovny. Po cestě si koupim limču a donut u Tima Hortonse. Zajdu do obchůdku, moc roztomilýho, kde jsem se seznámila s prodavačkou a moc ráda si s ní popovídám. Po cestě domů se podívám směrem k horám, abych zjistila, že pořád nejsou vidět. Nejspíš. A nebo taky ne! Třeba tam budu stát, uprostřed  chodníku, s knížkama v ruce, a fascinovaně se budu koukat do dáli. Třeba budu mít zatajenej dech a nebudu věřit svým očím, že to vážně vidím. Třeba tam budu stát klidně půl hodiny a jenom koukat na to, na co čekám už skoro 2 týdny. Jo. Třeba jo..

eevelka

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s