eevelka

Mahakaya_1_(1)

Po dlouhém přemýšlení nad tím, jak se bude můj blog jmenovat, jakou barvu bude mít pozadí a jaká fotka se na něm bude zobrazovat jsem se rozhodla, že vám taky řeknu něco o sobě. Kdo jsem, kam jedu, proč, jak, kdy a všechno další.

Jmenuju se Evelína Beníšková, je mi 16 let a jsem z Písku. V dubnu 2017 jsem byla poprvé na pohovoru v místním Rotary Clubu (RC), kde jsem promluvila o roku v zahraničí. Jelikož tahle myšlenka – jet na rok studovat během střední školy – je v mým životě už pár let, nebylo to pro mě nic moc novýho. Řekla jsem, že chci do Kanady, že ta příroda tam je jednoduše šíleně krásná a že si nepřeju nic jinýho než poznat tu skvělou zemi. A tím se to rozjelo.

Pohovory, meetingy, výběrová řízení, papíry, přihlášky, výsledky, rozhodnutí, další papíry, registrace, a tak dál a dál. Budu upřímná, bylo to ŠÍLENÝ. Období listopad až leden bylo neskutečně náročný a i když jsem měla pořád na paměti, že to dělám pro svoje sny, byla jsem totálně vyčerpaná. Psychicky teda. Byly i dny, kdy jsem zoufalostí skoro brečela. Člověku se to nezdá, ale papíry, neustálý chyby, znovu kopírování a scan, zase papíry, lítání na úřad a k doktorovi,..mess.

Po tom všem ale přišla odměna. Hlavní cena. Mail s oznámením, že je to KANADA. A že je to Britská Kolumbie. Takovej neskutečnej pocit štěstí a nadšení, tyjo! Klepala jsem se dobrou půl hodinu a nemohla jsem uvěřit, že se to teda fakt děje. Že fakt pojedu do Kanady, na rok. Já jsem byla úplně nejvíc šťastná.

Postupně přicházelo víc informací. Vancouver! Rodina skvělá, moc! Škola neskutečně super! Plány obrovský! Celý se to stávalo víc a víc reálný a mně se to líbilo, protože jsem konečně cítila, že se věci dávají do pohybu a že se ten můj den, vlastně rok, rychle blíží.

A tak jsem tady. Zbývají 2 měsíce do odletu do Vancouveru, kde strávím dalších 11 měsíců. Komunikuju s první rodinou, která shodou okolností přijede do Česka, a tak se seznámíme ještě před mým příletem, což je teda absolutně skvělý (hlavně mamka je šťastná, že uvidí a pozná lidi, co se budou o její dcerku starat,hhh). Začínám se poohlížet po kufrech a pomalu si píšu seznam nutností, který poletí se mnou. Já jsem úplně nedočkavá a šíleně se těším. Snažím si užít každou chvilku tady a mít tak spoustu krásnejch vzpomínek.

Největší DĚKUJU patří mým rodičům, bez kterých by se tohle čistě a jednoduše vůbec nedělo. Umožnili mi tohle celý a jen díky nim prožiju rok, kterej mi komplet změní život. Nadosmrti vděčnost. DĚKUJU, DĚKUJU, DĚKUJU.

eevelka

Reklamy

1 komentář: „eevelka

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s